Bylo to na mém posledním táboře. Jela jsem tam poprvé (a bohužel naposled) protože na ten, který jsem jezdila dřív, už jsem byla moc "stará".
Táhlo mi na 16 a připadala jsem si strašně dospěle. Proto jsem se dost vzpouzela, ale nakonec jsem přeci jen musela poslechnout maminku, zabalit saky paky, v tý době malýho bráchu a když už se nedalo nic dělat přemluvila jsem i kámošku. Vzaly jsme s sebou i kytary.
Hned první den jsem si udělala seznam dnů, abych si je mohla odškrtávat. (Mimochodem: našla jsem ho při odjezdu domů s odškrtnutým prvním dnem :-).
Druhý den přijel ON. Byl to náš vedoucí a táhlo mu na 26. Měl neuvěřitelně něžnej úsměv a hrál na kytaru jak bůh. Taky proto jsem si s nim měla o čem povídat, trávila jsem s nim dost času a on mě chválil, jak hezky hraju. Od něj ta pochvala zvlášť hřála na srdíčku.
Ale zklamu Vás, žádná srdcervoucí lovestory se nekonala. Jak jsem říkala - byla to platonická láska. Ale tenhle kluk mě zásadním způsobem ovlivnil. Tam jsem přijela jako zakomplexovaná teenagerka a odjížděla jsem jako seběvědomá mladá žena. Asi to zní divně - ale je to pravda. Ukázal mi jiný pohled na svět a na lidi vůbec.
Přišla jsem díky tomu na jednu věc a to, že platonický lásky daj duši mladý holky víc než když už v 15 skočí s prvnim klukem do křoví. Nejdřív by se měla vyvíjet a utvářet si pohled na svět. A ON mi tohle umožnil. Díky, Patriku.
Dobrý den. Moc hezky vyprávíte o tom, co cítíte, co jste prožila. Připravuji ve filmové a televizní společnosti Febio 26ti dílný televizní dokumentární cyklus České milování, který by se měl od ledna objevit na obrazovce. Jeden díl bychom rádi nazvali Lásky platonické a připravili ho z vyprávění a zážitků různě starých lidí z různých koutů republiky. Kdybyste náhodou zvažovala svůj zážitek sdělit před kamerou, napište. Hodně štěstí. smrz@febio.cz
OdpovědětVymazat