Romantická noční Praha? K smíchu!

Prahu bych v noci spíš nazvala děsivou než romantickou. Často narazíte na individua, po kterých je radno raději hodit šrajtofli a vzít nohy na ramena.

Jedu domů z práce a do autobusu přistoupí dva zedníci, kteří si jaxi protáhli směnu o pár vychlazenejch dvanáctek. Jeden z nich za 15minutovou jízdu nezavřel pusu, druhej za stejnou dobu neřekl ani slovo. Prostě ten starší vedl velice "zajímavej" monolog.

Díky jeho hlasitému projevu se všichni cestující dozvěděli, že si sem tam dopřeje kurvu, že vydělá 1500 denně a že když přijde po šichtě domů, řekne manželce: "Stará, dej sem něco k žrádlu". Nesmím opomenout také fakt, že ta samá paní prý ještě sem tam svýho muže "vopíchá", jak se milý pán vyjádřil. Prostě to byl takovej ten známej vzorek chlapa, kterej sežral všechnu moudrost světa, ale jediný, na co se vzmůže, je mluvit jak dlaždič, vožrat si držku a nadávat na křivdy života.

Druhej přízrak jsem potkala v tramvaji. Na Andělu se mnou nastoupila paní, která si nesla v kabelce přes rameno otevřenou krabici s vínem. Ještě, že jsem se nestačila rozhlídnout víc. Podobných individuí je noční Praha plná.