Dneska jsem dělala zkoušku z informatiky. Abych pravdu řekla, vůbec jsem se na to neučila. Prostě jsem si byla jistá, že to nějak dohromady dám, protože ze střední mám celkem dobrej základ a myslim, že na to mám docela hlavičku. Ale o tom tu mluvit nechci.
Jde mi o jednu věc, která mi právě v této situaci otevřela oči. Spolužačka, která se "tvářila" jako kamarádka (i když já to tak necítila od začátku) odhodila svojí masku. Pod ní jsem viděla sobeckost a povrchnost první ráže. Stalo se tak ve chvíli, kdy jí záloželo na svém užitku a neohlížela se po ostatních.
Mám hodně známých, ale opravdovejch kamárádů jen hrstku. Já si prostě nepustím jen tak někoho k tělu. Trvá mi dýl než někomu začnu plně důvěřovat a stane se tak až po čase, kdy si dotyčného "oťukávám". Jenže díky tomu mám kamarádky, na které se opravdu můžu spolehnout a vím, že mě nezraní. A toho já si moc vážim!
Žádné komentáře:
Okomentovat