pátek 5. října 2007

A teď se budeme usmívat

Nemám ráda takový ty strojený oficiální akce. Vlastě mi nesedí všechno, co je do detailu naplánovaný.

Včera jsem měla imatrikulaci - jednim slovem - trapas. Kvůli půl hodině šaškování jsem se vláčela hodinu tam a hodinu zpátky.

Když už jsme u těch strojenejch akcí - do týhle škatulky bych zařadila taky svatby na radnicích. Všechno jede podle plánu, jedna svatba, děkujemě, vypadněte, další svatba atd. jak na běžícím páse. A ty kecy co přednášej. Radši bych tohle fakt přešla a řekla rovnou ano a vymázla jak cukrář.

Další co mi dokáže zkazit náladu je detailní plánování programu (třeba narozenin, Štědrýho večera, Silvestra apod.). Když něco nevyjde nebo se něco nestihne přesně podle plánu, už to všichni řešej, jsou nasr... a tak. V těchle případech není nad to, když všechno je, tak jak to samo přijde. Samozřejmě do toho můžeme zasáhnout, ale hlavně žádný násilí a zkažená nálada.

3 komentáře:

  1. mluvíš mi z duše... každou větší oslavu radši směřuju do nějakého prostředí jako chata nebo zahrada s ohništěm. A v dostatečný vzdálenosti od domoviny, aby nikdo neutekl domů, nebo do hospody. Nesnáším slavení narozenin v městské hospodě nebo vinárně. To může být sebekrásnější, ale pořád nefungují ty základní věci. Jiné prostředí už samo člověka nakopne k jinýmu vnímání a nepospíchání, právě k tomu, o čem mluvíš :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Přesně tak.. taky to nemám ráda..

    OdpovědětVymazat
  3. Taky nesnáším plánování a obárání se různých detailů akcí. Prostě je dobrý t to nechat na náhodě.

    OdpovědětVymazat