Setkání na druhou

Na tu příhodu bych už dávno zapomněla. Vlastně mi nepřišla ani nijak zvláštní. Nepamatuju si přesně kolik je to let zpátky, nevybavuju si jak ona žena vypadala a také detaily z toho setkání dávno zmizely v zapomnění.

Rozvzpomněla jsem se ale včera, když mi brácha vyprávěl svojí příhodu:
Jel z Ž. do Prahy, když viděl u cesty starou ženu. Nejdřív přejel, ale pak se vrátil a zeptal se, jestli někam nepotřebuje odvézt. Jela taky do Prahy, takže mu dělala po cestě společnost. Nevím, o čem všem se bavili, ale zajímavá je na tom jedna věc. Když se dozvěděla něco o bráchovi, zjistila, že s někým z naší rodiny už tu čest měla. Ano, hádáte správně - se mnou.

Moje dávná příhoda:
Jela jsem z Prahy na Ž. Na zastávku o chvíli později dorazila ona stará paní. Autobus jí odjel před nosem a další jel až za 3 hodiny. Bylo mi jí líto - musela by čekat na opuštěné zastávce, tak jsem jí pozvala k nám. Daly jsme si kafe a 3 hodiny strávili příjemným povídáním.

Co dodat? Jedině tak citát z pohádky: "Inu svět je malej a o náhody tu nouze není."