Přišla jsem na to, že k tomu, abych se sebou něco dělala, mě nevyburcuje to, když mi někdo řekne, že bych měla něco shodit. Z toho jsem spíš rozladěná a seběvědomí okamžitě padá dolů.
Na mě funguje docela opačnej přístup. A to ten, když mi někdo řekne, že vypadám dobře. Juj, to je ale pocit :o). Tenhle týden se mi to přihodilo hned dvakrát. A to jsem zhubla jen ty tři kilča. Jenže člověka ta slova nadopujou tak, že má nejednou šílenou chuť pokračovat. A včerejčí díza taky zapůsobila jako zvedačka sebevědomí. Přesně to jsem teď potřebovala. Je příjemný cejtit, že se líbíte. Samozřejmě ve vší počestnosti, zlato :o)
Jo, tak to bych taky potřebovala takový nakopnutí! :) Ale tři kila, to je dobrej začátek!
OdpovědětVymazatsouhlas... nejen, že nevyburcuje, ale dokonce utlumí a naštve opačným směrem (tedy ta první varianta), než by bylo zdravě plusový :) (zdravě, jakože nepřehnaně :)
OdpovědětVymazatOujé, asi máš pravdu, jenže já se teď chci vyburcovat i sama :o)
OdpovědětVymazatNedávno mi teta řekla, že jsem zhubla, že je to na mě vidět, taxem se tak zatetelila radostí, že jsem se pak celej den cpala, smích :o)
jo, to znám... teda to zvedání sebevědomí... ale s tím shazováním je to u mě nekonečnej příběh...
OdpovědětVymazat