Pro Káju

Před pár dny to byl rok. Odešel jsi bez rozloučení.

Večer jsme spolu hráli fotbálek, z radosti jsi mi vlepil pusu, zpíval jsi až se hory zelenaly a těšil ses jak malej kluk na koncert Katapultů. Den nato už jsem neviděla tebe - jen nosítka, která do vrtulníku nakládali záchranáři. Vzlétl jsi k nebi. A nikdy už jsi se nevrátil... Zvítězilo nad tebou to, co si nejvíc miloval - voda.

Ale tam, kde jsi to miloval stejně jako my, s námi žiješ dál. Prostě tam patříš, Kájo.

Až jednou sám odejdu k hvězdám trochu blíž,
pak, přísahám, budu si přát, ať odpustíš,
ať vpomínáš, ať léta jdou dál ....