Jelikož na to o Silvestrovské noci nebudu mít čas :-), zkusim si zabilancovat už teď.
Takže pěkně od začátku:
Leden byl pro mě ve znamení zkoušek a zápočtů a taky jsem propadla jedný vášni - blogování (sice jsem začla už v prosinci, ale v plný parádě to vypuklo až v lednu). Taky jsem si užila skvělej víkend s kamarádama na horách, na kterej vzpomínáme doteď.
Únor byl pro mě měsícem strachu. Pochopila jsem, že místo, kde se cítíme nejbezpečněji (domov), není až tak nedotknutelné, jak se zdá. Dokazuje to výbuch plynu u nás v ulici.
V březnu jsem byla jako každoročně na tejden lyžovat v Alpách a po příjezdu začala nedočkavě vyhlížet jaro. Přicházelo totiž velmi pozvolna :-). V březnu se taky odehrál velkej mezník - koupili jsme obrovskej karavan s topením, což nám umožnilo, že do našeho druhýho domova jezdíme i teď v zimě. Prostě bájo!
Duben byl pro mě takovej neslanej nemastnej měsíc. Cejtila jsem se nějak osaměle a melancholicky, koukala na samý dojáky a pořád (teď už nervózně) očekávala jaro. Taky jsem se poprvé po 7 letech srazila se třídou ze základky.
V květnu jsem se konečně dočkala. Za prvý už přišlo jaro a za druhý - poprvý jsem tento rok byla ve svym druhym domově. Nálada začala stoupat přímo úměrně se stoupající teplotou a probouzející se přírodou.
Červen byl pro mě taky důležitým měsícem. Nebudu řešit volby, který stejně byli naprd, když žádná vláda nevznikla. Spíš se jednalo o mě. Zbavila jsem se velký zátěže. Něčeho, co ve mně bylo už dýl a teď to ze mě spadlo.
Červenec a srpen - tedy prázdniny - byly prostě úžasný (troufnu si říct, že jedny z nejlepších prázdnin, co jsem zažila) - sluníčko, koupání, kalbičky, blbnutí, výlety, nové tváře, občas pocity euforie vystřídal pocit zklamání (ale já jsem holka silná - já to zvládla). Hned bych si ty 2 sladký měsíce zopákla.
V září jsem se sice musela vrátit do školní lavice, ale měsíc jako takovej jsem si užívala naplno. Bylo to přímo ukázkový babí léto. V druhym domově jsme se ještě víc stmelili a taky jsem tam oslavila svý narozky. Bylo to moc fajn.
V říjnu jsem dostala další ránu, ale dalo by se říct, že mi vlastně i pomohla. Taky jsem objevila v pár "nových tvářích z léta" skvělé přátele. Hlavně jeden mi moc pomohl, i když o tom možná ani neví. Díky, P!
Listopad byl ještě nezvykle teplotně příznivej, takže víkendy jsem trávili, tam, kde to milujem. Nikdy nezapomenu na to skvělý odpoledne. Listopad měl být vlastně konečná pro tyhle "nezapomenutelný okamžiky", ale nebyl! Aneb Jedeme dál!
No a prosinec? Ten už byl ve znamení předvánočních příprav, Vánoc - kdy na Štědrý den svítilo sluníčko :-) a taky nastávajícího Silvestra, na kterej se my všichni těšíme jak malý děti už od září :-). Jo a abych nezapomněla - taky jsem oslavila první rok blogování!
Myslim, že rok 2006 utekl až moc rychle, ale byl vlastně bezvadnej, i přes těch pár facek od osudu, kterejm se asi nevyhne nikdo z nás. Ty nezapomenutelný (obyčejný) chvilky, kdy je vám tak krásně, že to ani popsat nejde, je totiž jednoduše zastíní.
Tak - bilancování je u konce, takže na Silvestra budu bez práce a s lehčí hlavou :-))
Žádné komentáře:
Okomentovat